close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Já a cestování- výzvy a dilemata

14. října 2014 v 21:36 | Nikita
Kdo mě zná, tak ví, že mojí nejlepší (a možná i nejhorší vlastností zároveň) je impulsivnost. Díky tomu občas vydávám i rozhodnutí, při kterejch překonávám svoje vlastní hranice a tabu... Netajím se s tím, že občas mám dost dementní názory (a ještě blbější nápady), ale aspoň jsou moje. V tomhle článku chci poukázat na to, jak se člověk může sám dobře mýlit, ale zjistí to až po realizaci toho, co pro něj před tím bylo tabu.

Bod 1.- Cestování s CK není moc finančně výhodný a je dobrý spíš pro "cestovatele začátečníky"

Jet někam s cestovkou je fajn, zvlášť, když člověk jede sám někam dál, nebo tam, kde není úplně nejbezpečnějc.
Poznáš nový lidi, prostředí, kulturu a k tomu máš jistotu, že kdyby se něco přihodilo, tak jsou s tebou lidi, který jsou uvědomělí a dokážou vyřešit nejeden problém. Existujou i cestovky, který jsou příjemně outdoorový, což je pro mě schůdnější varianta cestování. Jenže ještě donedávna jsem si řikala, že takovýhle cestování stejně vyjde spíš dráž (díky marži CK)... Co mě štve nejvíc jsou cestovky, který nabízej "last minute" za neskutečný peníze, který vůbec neodpovídaj faktu, že je někdo inzeruje jako "last minute".


Jenže taky se občas na netu objeví zájezd, kterej je tak výhodnej, že tě vyjde levnějc než samotná letenka! Což je mega výhodný i pro ty zcestovalejší z nás...
Poprvý jsem takhle zkusila jet do Istanbulu na prodlouženej víkend, necelý rok na to jsem se takhle dostala na tejden do Andalusie. I s malou (v tý době jí bylo půl roku a 1,5). Co nesnášim je názor lidí, že cestování pro malý děti není- nesmírná blbost! Já vždycky tvrdim, že kdy jindy je lepší cestovat, než do doby, kdy jim je 2 (infanti= 0-2 roky maj letenky a všecko obyčejně zadarmo- výjimečně si nějaká let.společnost vyžádá manipulační poplatek). Pak je to taky ovlivěný tím, jak dítě vychováváš. Děcko, co je celej půl rok jen doma, občas vyjde na procházku asi nebude zvládat delší cesty tak jako to, co jezdí od narození přes celou republiku a za tejden najede kolem 500 km. Co bych já nedala je bejt někde na jednom místě a válet se, takže jsme s malou v pohodě cestovali i po Španělsku třeba i přes několik hodin v kuse v buse, v pohodě... (jak jsem psala v článku z TR, tam se místní ženy odvážej cestovat s malinkejma i 22h busem). A další názory typu "To dítě si to vůbec neužije!", mě naprosto iritujou... Doma si to snad užívá?
Tím vzkazuju všem s dětma, ať se nebojej s nima cestovat!



Bod 2.- Cykloturistika je utrpení a nutný zlo

Když jsem byla malá, tak jsem taky hodně cestovala. Už asi v osmi měsících jsem byla pod stanem a vejletili jsme po Šumavě. V 6 letech už jsme s tátou projezdili Jižní Čechy na kole-a to tak, že za jeden den jsme ujeli až k 90 km.
Pak mě šíleně bavilo svištět s klukama na kolech ve městě, kde jsme v tý době žili... no a pak (ane nevim jak), záliba v cykloturistice naprosto opadla. Možná je to tim, že jsem jezdila na kole do školy skoro každej den a i do města, když jsme se přestěhovali na ves... v každým případě jsem kolo začla brát jak dopravní prostředek a nutný zlo. Ještě do léta roku 2013 jsem ježdění na kole fakt nesnášela- dokonce jsem razila heslo, že radši půjdu 30 km pěšky, než na kole.
V každým případě to létol jsem najezdila nemálo kilometrů a nějak mi to zůstalo až do tohohle roku, na kole jste mě mohli potkat i v zimě. Další velkej zlom nastal v dubnu, kdy jsem poznala strašně moc super lidí, ale dva klucí strašně krásně a nadšeně povídali o tom, jak jezděj off-road... (jeden z nich je ted na cestě stopem kolem světa- můžete ho sledovat i na FB: https://www.facebook.com/pklegaAdventurerhttps://www.facebook.com/pklegaAdventurer)
Ne, že bych nikdy nejela mimo silnici, u nás to je skoro nutnost, když už se chce člověk někam dostat, ale nepřišlo mi to o nic zábavnější než silnice... až do tý doby, než jsem se hecla a vydala se čistě jen na okruh off-road. A je to mega! Jen by občas nevadilo mít parťáka.


Po silnici jezdim jen s malou na Libertě, ani to se však neobejde bez úseku off-road. Poslední dobou si jezdim různý okruhy po okolí, kdy se mi na 20 km povede jet po silnici max. 2 km. Dost často jen zkoušim různý cestičky, nezřídka někde v lese končej. Chtěla bych vyrazit s kolem někam do zahraničí, klidně i do těžšího terénu... jenže si nejsem úplně tak jistá, co zvládnu... a co vydrží kolo! Liberta je na nic, krom toho se jí ted pořád zasekává a padá řetěz, o trochu míň často cestou píchne- tuhle neděli se mi to zaseknutí řetězu stalo poprvý (na vskutku debilním místě), když jsem byla na křižovatce s E55 a shora jelo auto a potřebovala jsem šlápnout a nahnat rychlost. V tom se mi zasek řetěz, celkem se divim, že jsem stihla přejet přes silnici. Pak jsem to spravovala u Penny marketu, kde na mě čuměli nějací týpci (a náramně se bavili, mohli aspoň pomoct). Dneska jsem měla řetěz zaseklej 5x! A moje horský kolo je sice fajn, ale už je zrezivělý a nějak se mu hejbá střed... a není odpružený, takže jet z kopce off-road je fakt zážitek! Nejvíc z toho bolí, svědí až dokonce pálí ruce. Takže chci nový kolo, ale moje největší dilema leží v tom, že když si koupim kolo, tak si tim oddálím dobu, kdy bych si mohla koupit motorku, kterou bych kvůli cestování taky chtěla... no, když už mluvim o motorce a cestování... minulej rok jsem už měla peníze na to si nějakou starší pořídit, jenže pak jsem měla možnost za ty samý peníze letět poznat západ USA... Amerika zvítězila... Takže nemam materiálně furt o nic víc, ale zářezy na mapě jsou slušný!



Bod 3. Nikdy bych nejela na sever (rozuměj do Skandinávie) a do Ruska

Něco k tý impulsivnosti naposled... Celej život všem tvrdím, že jestli bych nikam nejela, tak je to Rusko (kvůli Rusákům) a Skandinávie (kvůli zimě). Celkem jasná a neomezující zásada. Jenže všichni furt vyprávěj o kráse severu, Norska atp. Zrovna na jaře mi psala bejvalá spolužačka, že by chtěla vyrazit do Norska a jestli bych nejela s ní, když mám ráda cestování. To byl asi první moment, kdy jsem se k tématu "výjezd na sever" vyjádřila kladně... Nicméně, koncem srpna jsem chtěla zkusit další výzvu- dostat se za tejden do Leedsu a zpět stopem (jedna z dalších výzev, co mě láká už snad od druhýho stupně). Hm, díky letní akci to padlo nad ránem dne, kdy jsem měla vyrážet... ten nápad se stopem mě nepustil a vymyslela jsem Barcelonu, kam se se mnou chtěla podívat i kamarádka, ale nakonec to odřekla... jen tak mě napadlo se kouknout na jízdomat, kdyby náhodou měl aspon kus cesty na jih... a narazila jsem na klučinu, co nabízel spolujízdu až úplně na sever Norska/Finska. A že nálada byla všelijaká, ozvala jsem se mu. Netrvalo to ani dva tejdny a jeli jsme. Co vám udu vyprávět, teplo fakt nebylo, ale i přes to byl silnej zážitek a některý místa bych zhodnotila jako opravdu krásný. Do Norska (i Finska) bych se ráda podívala ještě někdy. Jinak jsme měli i štěstí v tom, že nebylo takový teplo, aby nás otravovaly miliony komárů- a to jsme byli i v komárama proslulým Kautokeinu. A cesta až na sever se vyplatila- pozorovali jsme i polární záře! Takže vlastně jediná destinace, kam bych nejela je Rusko!


Bod 4.- Nesnášim plavání a koupání vůbec (krom toho ve vaně)

A na závěr poslední věc, co mi ještě donedávna dělala problém... nesnášela jsem koupání, hlavně kvůli tomu, že jsem fakt snad jedinej člověk, kterýmu je hned po pár minutách ve vodě zima (i v létě). Ani u moře se nemusím čvachtat, stačí mi tam vlézt, užít si ten pocit, že tam jsem a tím to končí. Dřív bylo koupání i ve studený vodě nezbytností třeba na skautskejch táborech, kdy jsme využívali Vltavu místo koupelny. Anebo ledová voda z hor na Ukrajině, kterou by člověk nebral, ale situace už nebyla příznivá... V každým případě právě v létě (spíš pozdním jaře) 2014 se můj přístup k vodě změnil. V Americe jsme si užívaly plavání i ve studený vodě. V Death Valley jsme se k večeru dostali k bazénu (fakt dekadentní v takoýhle poušti najít bazén) a udělali v něm tak 200 m. Nezapomenutelný bylo i koupání v Pacifiku na Malibu beach, kde na nás lidi koukali v Californii jak na exoty, když jsme dováděli ve vodě v plavkách (všichni ostatní v neoprénech). Teplá nebyla ani řeka Colorado, ke který jsme se dostali na dně Grand Canyonu, ale nesvlažit se tam by byl snad i hřích. Colorado mělo 8°C, zatímco vzduch (dole v kaňonu) tak 40°C.


Vtipný je, že minulý léto jsem se nekoupala ani jednou, jo, tak dvakrát jsem možná smočila nohy v Lužnici, zatímco letos jsme jezdila na pískovny a rybníky dost často. Hlavně v červnu. Vykoupala jsem se i v Kamenici, kde to je na můj styl až moc studený, ale tím to nekončí, protože musím zmínit i to, že v Norsku jsme se koupali v opravdu neteplých vodách a pamatuju si třeba takovou zátoku v NP Rago, kde mě to koupání fakt bavilo! A ledový to bylo tak, že člověk měl hned červený nohy mrazem, jen tam stál několik sekund.


Je důležitý překonávat sám sebe, hlavně kvůli tomu, že pocit zdolání svých hranic je až euforický. A zvlášťním přínosem může bejt i to, že třeba najdeš zalíbení v tom, co bys nikdy před tim dobrovolně nedělal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tomáš Tomáš | Web | 24. února 2020 v 15:14 | Reagovat

No, tak třeba s tím prvním bodem určitě souhlasím. Já taky mnohem raději cestuji na vlastní pěst. Třeba letos mám v plánu takto jet do Chorvatska. Vše ohledně dovolené si zařizuji sám. Dokonce i ubytování. To si nejspíš budu zajišťovat přes http://www.ubytovanivchorvatsku.cz/

2 rambo rambo | E-mail | 23. června 2020 v 22:15 | Reagovat

Zde potkate osamele divky - http://horkedivky.top

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama